Začnu stejně jako u předchozí článku. V listopadu se mi poštěstilo zapůjčit si na 14 dní tuto novinku německé Leicy...

Novinka se jmenuje Leica Q a testoval jsem jí nejen na dovolené v Barceloně. Po návratu jsem během posledních tří dnů zápůjčky zkoušel, jestli se hodí i pro fotografování streetových "sportů".

Jako první jsem měl domluvený sraz s Martinem Čapkem pod profláklým Trojským mostem. Chystali jsme se tam spolu v podstatě od postavení mostu, ale až po roce mu konečně vyšel čas, aby jsme se v Praze potkali. Moc se mi tam nechtělo, protože tam toho vznikla už hromada, ale byla to výzva zkusit nafotit zas něco jiného.

 Martin přijel společně s Vojtou Pánkem do deštivé a studené Prahy. Pod mostem je ale logicky sucho, takže kromě studeného větru nás nic netrápilo.

Kluci si pomalu najížděli rádiusy výš a výš až byli úplně nejvýš a já mezitím zoufale hledal nějaké zajímavé "angly" a představoval si výsledek. Trochu mě omezovalo pevné ohnisko, ale kvéčko má naštěstí digitální zoom. Když se budu citovat z článku z Barcelony - „...dá se ve fotoaparátu lehce nastavit ořez na 35 a 50mm, respektive 15 Mpx a 8 Mpx“. Nakonec jsem při úhlu, který jsem si našel, využil ten větší, padesátimilimetrový.

Martin to párkrát pohoupal a poklopil, mně klasicky párkrát neodpalovaly odpalovače vzhledem k masám betonu okolo, nějak jsme to sesmolili do výsledku, se kterým jsme byli oba přiměřeně spokojeni, nafotili ještě něco okolo, něco Vojtovi, a pomalu se vrátili noční Prahou k domovům.

Další focení jsem měl domluvené s Martinem Pekem na poslední dva dny. Věděl jsem, že budeme fotit většinou ve špatných světelných podmínkách, tak jsem byl zvědavý jak přesně bude Leica ostřit.

Některé fotky byly naplánované a zbytek jsme nechávali na náhodě, co se naskytne při projíždění spotů po městě. 

Následující fotku jsem měl v hlavě už dlouho a rok zpátky jsme jí i s Martinem zkoušeli zrealizovat, ale s výsledkem jsem nebyl vůbec spokojený, tak jsem to chtěl zkusit znovu až bude správná konstelace. A ta nastala, když Pavel Hruška začal zvelebovat opuštěnou tovární halu (klaním se hluboce Pavle) kousek od jeho domu, z které je i minulý článek. Tam byla potřebná "skočka" a zázemí k realizaci. Trošku jsem nakonec představu musel upravit podle dostupných rekvizit a podmínek, ale scéna se nijak zásadně nezměnila. Pak zbývalo už jen to nejdůležitější, aby Martin odjel skoro potmě frontside flip, kdy ho v půlce oslepí blesky, a já to dobře cvaknul. Protože fotka neodjetého triku jakoby nebyla a to samé platí pro špatně zachycený moment.

No nakonec se nám to povedlo takhle.

Další obraz, na kterém je stejná hala, mě napadl hned, jak jsem jí z dálky poprvé uviděl. Proti budově je totiž kopec hlíny jak stvořený pro její zvěčnění. Problém ale byl, že to je už dost velká vzdálenost a navíc měl být blesk uvnitř budovy, takže signál pro odpalovač k němu nemusel ani dojít. Ale rozhodli jsme se, že to zkusíme a poradíme si kdyžtak jinak. Dvacetiosmimilimetrové ohnisko Leicy ani tady nebylo moc vhodné a i crop na 50mm jsem musel následně v počítači ještě o trochu oříznout, ale pořád je to bez problémů použitelné.

Pustili jsme se tedy do toho a po dlouhém zkoušení a přemisťování se to nakonec povedlo blýsknout.

Poslední věc jsme vytvořili na Vyšehradě, když jsme se vraceli dlouho večer z haly a po cestě zoufale hledali, co bysme kde ještě zkusili. Je nakonec jediná neplánovaná, když nepočítám portréty.

Tady už se projevovali problémy s ostřením a v málo osvětlené scéně autofokus často tápal. Ale skoro ve tmě se není čemu divit. Při běžných podmínkách je ostření velmi spolehlivé.

Další den už mi zbývalo se s Leicou jen rozloučit a vrátit jí do Centra Fotoškoda, kde mi zařídili její zapůjčení.

I u akčních sportů tedy mohu potvrdit, že Leica Q rozhodně nezklame a dá se bez problémů použít.

A když jsme u té techniky. Pokud by to někoho zajímalo, svíceno bylo bateriovými záblesky Fomei.

A to je vše přátelé, děkuji za pozornost.

Napsal 11.května Milan Tykal

comments powered by Disqus